Fotografie Johna Lennona charakterizuje typický tvar brýlí. Před rokem 1966 se ale s nimi na veřejnosti objevoval jen zřídkakdy. Byl myopem, což ale od svých 7 do 26 let umně zakrýval. Zkoušel i kontaktní čočky, ale bez úspěchu.

Autoři Roslyn A. Vincent a Stephen J. Vincent zkoumali a velmi podrobně popsali Lennonovu zkušenost s kontaktními čočkami v letech 1963 až 1966 v článku nazvaném You’ve got to hide your myopia away: John Lennon’s contact lenses. (Doporučujeme uvedený článek všem čtenářům, kteří si mohou text v angličtině přečíst – zaujme jednak volbou na první pohled odlehčeného tématu, ale zároveň vědeckou zvědavostí, ponořením se do problematiky, tedy snahou přijít věci na kloub a také historickými reáliemi oboru a doby obecně.)

Autoři nastiňují, proč kontaktní čočky v Lennonově případě nefungovaly a nosil je jen cca tři roky. Aplikoval si tehdy dostupné korneální pevné čočky z polymetylmetakrylátu (PMMA), které byly tehdy v padesátých až šedesátých letech běžné (sklerální a následně měkké kontaktní čočky se objevily na trhu až později). Čočky z PMMA mu však sklouzávaly z očí – důvodem byl korneální astigmatismus, interakce mezi horním víčkem oka a sférickou zadní plochou pevné kontaktní čočky.

Svému nositeli kontaktní čočky z PMMA na oku držely pouze tehdy, když byl „v rauši“. Vysvětlení-hypotéza zní ptóza, tj. pokles očního víčka. Mechanismus není ještě zcela přesně prozkoumán, ale nejpravděpodobnější vysvětlení zní, že po konopí je oční víčko uvolněnější – kontaktní čočka, která se jinak při astigmatismu vysouvá z oka, se proto díky ptóze navozené konopím drží na oku.

 Zdroj: Ophthalmic and Physiological Optics

Foto: Richard Mcall, Pixabay