V sobotu 18. května se v Praze v hotelu Kings Cross uskutečnil už třetí ročník vzdělávacího programu SILMO Academy Spring, opět se zahraničními přednášejícími a jejich pohledem na dění ve světě optometrie a oční optiky. Tentokrát promluvili ke zcela zaplněnému sálu, z čehož měli všichni pořadatelé velkou radost.
Jako první předstoupila Michelle Beach z Velké Británie s přednáškou Sportovní vidění v opticko-optometrické praxi. Celou její přednáškou se vinul jako tenká linie poznatek, že všichni více i méně aktivní sportovci stále řeší výživu, obuv, oblečení, výbavu, ale zrak, tedy to, jak skutečně vidí, stojí zdánlivě až na druhé koleji. Přitom zrak je pro výkon nejen profesionálního sportovce velmi důležitý, což dokázala na několika příkladech z praxe. Sama jako bývalá aktivní volejbalistka zároveň poukázala na to, jak důležité je danému sportu alespoň trochu rozumět, znát situace, ve kterých se sportovec při tréninku i samotném výkonu nachází. Přitom je nutné pracovat i s psychikou daného sportovce. Sportovci už z podstaty věci chtějí vyhrávat, zároveň však bývají ješitní, nechtějí nosit brýle s tlustými skly ani nic neforemného. Přitom existují skvělé možnosti na poli jak kontaktních čoček, tak i sportovních brýlí. Na příkladech ukázala, jak lze využít soutěživost sportovců při zrakových cvičeních. Největší důraz ale Michelle Beach kladla na to, aby nikdy nedocházelo k velkým změnám korekce před důležitým zápasem. Pro výkon sportovce je nutné se s novou korekcí sžít.
Lil Creighton-Sims
Lil Creighton-Sims se věnovala vlivu zraku na řízení. Zmínila kontrolu 298 řidičů v roce 2007 ve Velké Británii, při které se podrobili testu – měli přečíst SPZ z 20 metrů, což odpovídá vizu 6/12. Pět řidičů neprošlo. Když se promítne tento poměr na množství řidičů ve Velké Británii v uvedené době, dojdeme k neuvěřitelnému číslu – půl milionu špatně vidících řidičů. Lil Creighton-Sims se věnovala ztrátám zorného pole, klinickým diagnózám, kognitivním schopnostem, vizu, rychlosti reakce, barvocitu, rozdílu vidění za dne a za tmy. Přitom zmínila, že noční myopie se může lišit až o 4 D. Na závěr své přednášky upozornila, že okna v automobilech nechrání před UV zářením a že populární žluté filtry mohou snižovat zrakové vjemy.
Velmi podnětnou přednášku s praktickými dopady zejména pro starší klienty očních optik přednesl prof. David Elliot. Přednáška se jmenovala Netolerance korekce, přeměřování a předělávání brýlí: proč k nim dochází a jak se jim vyhnout. Optici se často zejména u starších lidí setkávají s konstatováním: „Nemám rád svoje nové brýle.“ I malé chyby mohou způsobit nespokojenost a ztrátu klienta. Podle výzkumu ve Velké Británii se až 83 % presbyopů vrací s tím, že mají nastavenou špatnou korekci! Staří lidé nemají rádi nové brýle. Jsou zvyklí na ty svoje, a pokud s nimi fungují dobře, není důvod jim je měnit. Je třeba řídit se symptomy a upřednostňovat subjektivní vnímání. Za velkou změnu korekce se považuje už rozdíl 0,75 D oproti původnímu nastavení. Při takové změně navíc výrazně roste riziko pádu.
Julian Wiles představil svoji knihu Thinking allowed. Doprovodné ilustrace vytvořila Arnika Müll.
Dr. Fiona Anderson se věnovala lepší komunikaci s klienty v oční optice. Zmínila důležitost databází, zasílání zpráv klientům, používání sociálních médií i jednotného vizuálního stylu. Na obchodní stránku podnikání v oční optice a optometrii se zaměřil také Julian Wiles, který zmínil nutnost neustále se posouvat dál, nebát se pracovat s cenou a nemít obavy z neúspěchu.
Začlenění výživových a očních rad do praxe se věnoval Iwan Zanchetta, jediný zástupce Švýcarska mezi přednášejícími z Velké Británie. Zachettowo heslo zní: Jídlo je lék a Jezte barvy. Oko je tvořeno cca 40 různými typy buněk, přičemž každý typ potřebuje pro svou výživu něco jiného, což nám zajistí právě pestrá rostlinná strava všech barev – od zelené přes červenou a žlutou až po jiné různobarevné bobule. Zároveň je nutné udržovat i zdravou mikroflóru ve střevech, protože lze hovořit o existenci osy oči – střeva.
Dr. Neema Ghorbani-Mojjard seznámil účastníky se svým výzkumem – Novinky v myopii: co mají společného covid a vzdělávání. Zaměřil se na to posloupnost ovlivňování – tedy co je příčinou a co následkem. Zjišťoval, jaký vliv měl covid na výskyt myopie, a v několika studiích opravdu našel, že i když k nárůstu dochází už delší dobu, během covidu výskyt myopie zřetelně narostl. Stojí za tímto faktorem čas, který trávili lidé nuceně ve vnitřních prostorách? Tuto otázku by nám mohla pomoci zodpovědět studie na Inuitech, kteří byli od padesátých let nuceně urbanizováni. Na začátku této sociálně-inženýrské akce bylo mezi nimi asi jen 10 % myopů, v současnosti číslo dosahuje hodnoty 45 %. Ví se, že na výskyt myopie nemá vliv pohlaví. Další zkoumanou oblastí jsou geny. Zazněla otázka: Ovlivňují geny, co chci dělat? Neovlivňuji své geny tím, co dělám? Velkou oblastí zkoumání je vzdělávání – říká se, že rok ve vzdělávacím procesu přidává 0,5 dioptrie. Země, které začínají se vzděláváním dětí později, mají nižší počet případů myopie. Zároveň ale z výzkumů vyplynulo, že myopie nejsou pochopitelně způsobeny vzděláváním, ale vzdělávání s myopií nějakým způsobem koreluje. Na závěr zmínil přednášející i experiment z Tchaj-wanu z roku 2010, kdy školní děti pobývaly denně 120 minut venku. Už v té době byl totiž mezi místními dětmi patrný nárůst myopie. Po zavedení tohoto experimentu ještě dva roky křivka výskytu stále rostla, ale poté došlo k mírnému poklesu.
Během přestávek i po ukončení přednáškového programu jsem mluvila s několika posluchači a všichni se shodovali na přínosu daných témat i jiného pohledu na problematiku oboru. Celou sobotní akci můžeme považovat za úspěšnou a věřím, že se za rok bude zase opakovat. Určitě byla přínosem pro všechny zúčastněné.
Autorka: Ing. Soňa Fišerová