To říká Mgr. Zuzana Štěrbová (na snímku v modrém se studenty ortoptiky), předsedkyně České společnosti ortoptistek z.s. Tato společnost byla založena v roce 1994 a paní Štěrbová, která v ní působí od samého začátku, je její předsedkyní. Ortoptika je menší obor, o kterém je nižší povědomí, proto jsme ji již v létě požádali o rozhovor.
Povědomí o vašem oboru je mezi veřejností, a to i odbornou, nižší. Můžete nám váš obor představit?
Ortoptika se zabývá diagnostikou a léčbou poruch binokulárních funkcí. V posledních letech i prevencí. Spolupracujeme s oftalmology a praktickými lékaři pro děti a dorost. Našimi pacienty jsou převážně děti se strabizmem a amblyopií, ale i dospělí pacienti s určitými funkčními problémy, hlavně s diplopií.
Ve cvičební pomůcce Hravě proti amblyopii uvádíte, že strabizmus postihuje až 5 % dětské populace a tupozrakost 3 % populace. Platí stále tato čísla, nebo se zvyšují?
Pomalu se zvyšují, ale může za to i lepší diagnostika.
Očekáváte nárůst zrakových poruch u dětí kvůli pandemii, kdy byly často zavřené doma? Popř. už se nějaký nárůst projevil?
Světově se již udává nárůst myopie u mladšího školního věku. V našich ordinacích jsme zaznamenali
zhoršení stavu binokulárních funkcí u dětí, které např. z důvodu covidu přerušily léčbu.
Čeho si mají rodiče všímat u zraku svých dětí?
Šilhání a tupozrakost jsou často dědičné. Proto by rodiče, u kterých je pozitivní rodinná anamnéza,
měli vyhledat některé z nejbližších ortoptických či očních pracovišť, která provádí screeningové testy
k odhalení oční vady. Všímat si také mohou projevů svého dítěte. Oční vada se může projevit častým
mrkáním, natáčením hlavy k jedné straně, opakovanými záněty spojivek, občasným či již zjevným šilháním.
Dítě může chodit blíž k televizi, je nemotorné, často zakopává či naráží. Prvotních příznaků může
být celá řada, ale také nemusí být žádný a problém se objeví až ve škole, kdy něco nejde, jak by mělo.
Které klasické metody v ortoptice budou podle vás vždy fungovat a které novější metody považujete za pozoruhodné? Existují naopak metody, od kterých se postupem času ustoupilo?
Asi nejstarší metoda – brýle – je zatím u dětí nepřekonaná. I když některé děti dávají přednost kontaktním čočkám, hlavně v případě sportovců. To stejné platí pro okluzor. Stále se používá k léčbě amblyopie. Pleoptická cvičení na principu oko – ruka, oko – noha, oko – ruka – paměť jsou také zatím nepřekonaná. Byla snaha nahradit cvičení např. speciálními brýlemi (např. Amblyz), ale stále zůstává klasická pleoptická léčba. Jen se při ní používají hezčí okluzory a přidává se cvičení pomocí počítačů, netbooků a tabletů. V poslední době se začíná prosazovat i virtuální realita.
Které pomůcky podle vašich zkušeností pomáhají při tréninku zraku a jemné motoriky nejvíce u dětí a které u dospělých?
Zde určitě záleží na věku a schopnostech dítěte. Je rozdíl ve cvičení u tříletého a dospělého, ale není velký rozdíl ve cvičení u desetiletého a dospělého.
Když dítě s tupozrakostí pravidelně pod dohledem rodičů cvičí, za jak dlouho se projeví výsledky tohoto cvičení? Jak často se má cvičit?
Toto je velmi individuální. Někdy se výsledek může objevit i po prvním cvičení, někdy se neprojeví vůbec. Snažíme se vždy udělat minimálně pět cvičení (1× týdně, celkem tedy pět týdnů). Záleží na mnoha faktorech. Kdy byla oční vada odhalena, kolik je dítěti let, jak dlouho nosí dítě brýle, zda již chodilo někam cvičit apod. Samozřejmě je nejlepší, když se oční vada odhalí co nejdříve. Velmi důležitá je spolupráce s rodiči.
Existují cvičení, která mají děti v oblibě a která naopak dělají nerady?
Vždy se snažíme, aby děti dělaly vše rády. Některé děti neumí např. kreslit, a tak je to nebaví, ale i to se dá nahradit jinou činností. Většinou všechny děti mají rády synoptofor a troposkop.
Synoptofor
Můžete nám popsat, jak synoptofor a troposkop fungují?
Synoptofor a troposkop jsou pro naši práci nejdůležitější přístroje. Hlavní výhodou je, že jsou určeny jak pro diagnostiku, tak i pro léčbu. Jsou to dost podobné přístroje na principu haploskopu, to je oddělení obou očí. Synoptofory, synoptiskopy a synoptometry jsou zahraniční výroby, kdežto troposkop je výroba ryze česká (československá). Začal se vyrábět po druhé světové válce podle amerického vzoru. Pacienti se dívají do zahnutých tubusů na obrázky, které spojují, a dokonce některé vidí prostorově (steroskopicky). I když
troposkop je starý přístroj (v naší ordinaci máme jeden i z roku 1954), je stále nepřekonaný, plně funkční a dětmi velmi oblíbený. Má krásné obrázky, kdežto synoptofor je nemá až tak atraktivní.
Dívali jsme se na stránky www.edaplay.cz, kde děti se zrakovými vadami najdou aplikace na iPady a tablety pro rozvoj zrakových dovedností. Na programu jste spolupracovali s ČVUT v Praze. Jak spolupráce vznikla a jaké další nápady máte v plánu?
S ČVUT jsme spolupracovali od počátku, na naše potřeby byly vytvářeny programy a zpětně jsme je realizovali v praxi a podávali jsme zpětnou vazbu Ing. Novákovi z ČVUT v Praze, který je vytváří. Takže za těmito programy ČSO z.s. stojí a podporuje je. EDAPLAY je vytvořen pro děti s kombinovanými vadami, neměli jsme možnost
spolupracovat na jeho vytváření, ale ze zkušeností vím, že je vyhledávaný a pro děti prospěšný. Existuje ale řada rádoby programů, která jsou nabízeny rodičům za poplatek. Od těchto aktivit se ČSO z.s. distancuje a nepodporuje je.
Jsou pro děti vhodnější moderní cvičební pomůcky na tabletech, nebo staré dobré dřevěné?
Na našem pracovišti preferujeme staré dobré dřevěné (i kovové, plastové…). Ale i u nás cvičíme pomocí počítačů a tabletů. Jak děti, tak i rodiče to vyžadují a doba jde kupředu. Ale snažíme se je používat omezeně. Doma je mají k dispozici určitě často, proto je to u nás jen sporadicky. Ale i my musíme jít s dobou.
Čemu dávají děti přednost?
Překvapivě i starým dobrým dřevěným pomůckám a přístrojům. Ale po pravdě asi většina by chtěla tablet. Ovšem u nás je nejžádanější a nejlepší starý dobrý troposkop. Na ten chodí děti „za odměnu“.
Jaké máte zkušenosti s přítomností rodičů během vyšetření i během dalších návštěv?
Při první návštěvě vždy vyžadujeme přítomnost rodiče. Máme na něj spoustu dotazů, potřebujeme si některé věci vysvětlit a upřesnit. Nutná je edukace rodiče o následné léčbě (cvičení). Ale na další cvičení raději rodiče do ordinace nechceme. Všechny děti se daleko lépe soustředí a lépe spolupracují, pokud jsou pouze s námi. V tomto momentě bývá rodič rušivý element. Samozřejmě jsou také výjimky, kdy musí být rodič přítomen
celou dobu, protože by dítě bez něj do ordinace vůbec nevešlo. Ale takových nebývá mnoho.
Jak je to s disciplinovaností vašich pacientů?
Chodí a cvičí pravidelně, popř. máte nějakou skupinu, které se cvičit nechce? Musím říct, že toto se velmi zlepšilo. Za více než třicet let, co s dětmi cvičím, je situace úplně jiná. Dřív se rodiče ani neomluvili, když nemohli
přijít. Dnes jsou velmi důslední a disciplinovaní. Samozřejmě se výjimka vždy najde.
Dospělí se k vám dostávají hlavně po úraze. Jejich motivace ke cvičení a nápravě musí být vysoká. Je to tak?
Zde je motivace obrovská. Pokud má pacient diplopii nejen po úraze, ale i např. po operačním zákroku nebo prodělaném onemocnění, je to pro něj obrovský problém.
Co vy sama preferujete – práci s dětmi, nebo dospělými?
V naší ordinaci je většina pacientů dětských. Ale i to málo dospělých nám přináší velké výzvy a motivaci.
Je to změna a velká výzva. Není nic úžasnějšího než navrátit zpět ke svému běžnému životu někoho, koho úraz či onemocnění zahnalo do bezvýchodné situace a vy mu dokážete pomoci.
Česká společnost ortoptistek funguje od roku 1994. Jak se proměnila za těch skoro třicet let vaše činnost?
Ve výboru společnosti jsem od jejího počátku, tedy skoro třicet let. Největším oříškem určitě bylo prosadit samostatnost oboru a vytvořit výkony pro zdravotní pojišťovny. Zde jsme měli obrovskou podporu České oftalmologické společnosti, která nás v našem snažení podpořila, a i nadále podporuje. Což se bohužel jiným odbornostem v té době nedařilo. Nyní je to spíše boj se zdravotními pojišťovnami a připomínkování různých
novelizací vyhlášek a zákonů.
Co je hlavní náplní České společnosti ortoptistek?
Hlavním cílem naší společnosti je zvyšování odborné úrovně v oboru ortoptika, strabologie a oftalmologie.
V názvu máte Česká společnost ortoptistek. Je mezi vašimi členy i nějaký muž?
Název Česká společnost ortoptistek vznikl již v roce 1994, kdy opravdu byly jen ortoptistky a nečekalo se, že v budoucnu bude i nějaký muž. Letos k nám přibyl první, a tak budeme muset název společnosti poupravit na Česká společnost ortoptistů.
Jaké je věkové složení vašich členů?
To je dobrá otázka. Naše společnost eviduje okolo devadesáti členů, ale skoro jedna třetina je v důchodovém věku. Máme nyní studium ortoptiky na katedře optometrie a ortoptiky na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde nám každým rokem končí dvacet absolventů, ale asi jen čtyři až pět jich odchází do praxe. Takže stále v terénu chybí spousta ortoptistů.
Když se podíváme na mapu pracovišť ortoptiky ČR na vašem webu, pokrytí se zdá slušné.
V současné době chybí v praxi okolo dvaceti ortoptistů. Některé kraje mají ortoptistů více, některé méně. Nejlépe je na tom Morava, nejhůře např. Liberecký kraj, kde jsou na celý kraj dvě ortoptistky.
Ortoptika se dá studovat v kurzech nebo je přímo bakalářským oborem na Masarykově univerzitě v Brně. Je prostor pro rozšíření oboru i na jiných univerzitách, nebo tyto kapacity dostačují? Jak by se měl obor podle vás dál rozvíjet? Je perspektivní?
Kapacita na Masarykově univerzitě by byla dostačující, pokud by absolventi šli do praxe. Ale skutečnost je jiná. Odchází nám studovat na jiné vysoké školy a pak se již do oboru nevrací. Řešení vidíme v lepším finančním ohodnocení ortoptistů, protože potom nebudou utíkat k jinému oboru. Další možností může být nástavbové magisterské studium, zahraniční stáže pro studenty v rámci programu Erasmus. Ale pro zvládnutí akutního nedostatku ortoptistů vidím jako řešení akreditaci distančního studia ortoptiky, které by umožnilo vystudovat tento obor opravdu těm, kteří o něj mají zájem a chtějí se v něm realizovat.
Jaká je situace s vaším oborem po finanční stránce? Jsou vyšetření a cvičení plně hrazena pojišťovnami?
Asi mimo dvou pracovišť, která nemají smlouvy se zdravotními pojišťovnami, jsou veškerá vyšetření
a cvičení plně hrazena ze zdravotního pojištění. Jedinou výjimkou je preventivní vyšetření zraku u dětí nad 36 měsíců věku, které již zdravotní pojišťovny nehradí. Podmínkou k vyšetření a cvičení, které hradí pojišťovny, je doporučení očního lékaře.
Za rozhovor poděkovaly Soňa Fišerová a Eva Klapalová
foto: Mgr. Zuzana Štěrbová