Řemesla v ČR zažívají v současnosti renesanci – část mladé generace si přeje nyní kromě vzdělávání často umět i řemeslo.
Jak nejlépe ukázat, jaká řemesla jsou? Trefou do černého je jejich soustředění na jednom místě s praktickými ukázkami. Návštěvník si tak může o nich udělat přesnější představu a doptat se na podrobnosti. Odborník z oboru lidem svůj obor přibližuje tak, aby mohla vyniknout výjimečnost dané profese.
Pokud řemeslo představuje váš vrstevník, který se je sám učí, je vhled o to zajímavější. Tato cesta může mladé lidi oslovit a inspirovat (na rozdíl od nářků, že nemáme zájemce např. o technické obory – nářky totiž nikdy nikam žádné zájemce „nepřičarují“, spíše je naprosto spolehlivě odradí).
Ti, kdo se pohybovali letos na jaře v pavilonu A brněnského výstaviště na Národním mistrovství odborných dovedností CzechSkills, mohli na vlastní oči vidět v akci mladé studenty oborů, kteří svou profesi představovali přímo, konkrétními pracemi – a bylo co obdivovat.
Za všechny jmenujme např. parketáře (s ukázkou vytváření parket, které by mohly zdobit zámky), obkladače (vytvořit obkladovou stěnu s nestandardním motivem lišky znamenalo skloubit přesnost a kreativitu), kamnáře (letos v Brně tvořily jeden z týmů ženy, které ostatně baví technické obory velmi často stejnou měrou jako jejich mužské kolegy), výtaháře, plynaře (profese velmi zodpovědné, jejichž propojované systémy se jeví oku mimo tuto profesi jako rébusy), puškaře (profese má v ČR tradici a ovládat ji znamená nejen chápat jemnost a preciznost mechanismu, ale i schopnost jej vytvořit), čalouníky, cukráře, řezbáře, truhláře, tvůrce vitráží, floristy, umělecké rytce, výtvarníky (všechny tyto profese ctí posloupnost technických postupů, uměřená jemná zdobnost a cit pro detail).
Mimochodem – do CzechSkills 2026 se letos zapojilo celkově 44 škol,150 prezentujících a svůj um ukazovalo 26 oborů. Tento koncept má přesah evropský – do Evropské olympiády odborných dovedností EuroSkills.
Obor oční optik
Mezi obory na CzechSkills nemohl chybět obor oční optik. Tento maturitní obor v České republice studují zájemci na třech školách – Střední zdravotnické škole a Vyšší odborné škole zdravotnické Brno, Merhautova, příspěvkové organizaci; Vyšší odborné škole zdravotnické a Střední zdravotnické škole a Gymnáziu, Praha 1, Alšovo nábřeží; a Střední zdravotnické škole a Vyšší odborné škole zdravotnické, Ostrava, příspěvkové organizaci.
Tento obor jde též vystudovat jako diplomovaný oční optik na školách v Praze (VOŠZ a SZŠ a Gymnázium, Praha 1, Alšovo nábřeží), Brně (SZŠ a VOŠZ Brno, Merhautova, příspěvková organizace), Plzni (Vyšší odborná škola zdravotnická, managementu a veřejnosprávních studií, s.r.o.) a Pardubicích (Vyšší odborná škola – Diplomovaný oční technik, s.r.o.).
Za redakci České oční optiky jsem při této příležitosti měla možnost pohovořit s Mgr. Danielou Říhovou, učitelkou oboru oční optik na VOŠ zdravotnické a SZŠ a Gymnáziu na Alšově nábřeží v Praze, a studenty 3. ročníku střední školy tohoto oboru Michalem Kuchaříkem a Martinem Trnavským, kteří během krátkého rozhovoru předvedli vystavené optické přístroje, okomentovali jejich funkce a popsali svou motivaci ke studiu oboru. Tuto trojici doplnil Petr Daněk, který toto setkání ukotvil z pohledu živnosti a organizace akce.
Mgr. Daniela Říhová, učitelka oboru oční optik na VOŠ zdravotnické a SZŠ a Gymnáziu na Alšově nábřeží v Praze, a studenti 3. ročníku střední školy tohoto oboru Michal Kuchařík a Martin Trnavský, vpravo Petr Daněk.
Mgr. Daniela Říhová, učitelkau oboru oční optik na VOŠ zdravotnické a SZŠ a Gymnáziu na Alšově nábřeží v Praze, a studenti 3. ročníku střední školy tohoto oboru Michal Kuchařík a Martin Trnavský, vpravo Petr Daněk.
Jakým způsobem a na jakých přístrojích zde na setkání řemesel CzechSkills představujete svůj obor oční optik?
Daniela Říhová: Ukazujeme, co oční optik dělá, jakou činnost přesně vykonává v době své práce.
Michal Kuchařík: Z přístrojů tady máme například fokometr, který slouží k nalezení optického středu brýlové čočky, což je místo, kudy by se mělo vaše oko koukat, aby správně vidělo.
Martin Trnavský: Měří nám brýlové dioptrie čočky. Je to základ v každé oční optice.
Martin Kuchařík: Když centrujeme, uděláme na čočku tři tečky, abychom ji mohli posunout podle populární distance.
Učíte se kromě tohoto klasického postupu pracovat například i s centračními věžemi?
Daniela Říhová: Novější centrační věže jsou trošku něco jiného, jde o zachycení středu zornic, kdežto fokometr nám měří dioptrie, tj. jakou hodnotu má brýlová čočka. Studenti se při zábrusu brýlových čoček učí používání fokometru učí, jak si mají zabrousit čočky do obruby tak, aby všechno, co vyměřili, bylo správně provedeno, optický střed musí být centrován přesně na střed zornice – aby čočka fungovala tak, jak má. Centrační věž máme na škole na „Alšáku“ (SZŠ a VOŠ zdravotnické a Gymnáziu na Alšově nábřeží v Praze) taky, ale fyzicky přímo tady ne. Většinou míváme i tablety s programem, kdy studenti centrují a měří si na nich hodnoty.
Martin Kuchařík: Jako optici se taky učíme o materiálech obrub a čoček.
Martin Trnavský: Další ukázkou je fén, kterým se nahřívají brýle a slouží k úpravě plastových obrub.
Martin Kuchařík: Můžeme nahřívat stranice, ty nám pak změknou a dá se s nimi lépe manipulovat, třeba je ohýbat. Je zároveň dobré říct, že nějaký materiál se nahřívat nesmí, zničilo by ho to.
Daniela Říhová: Materiály, které se nenahřívají, patří mezi polyamidy. I takový trivex se nenahřívá. Trivexové čočky tady máme taky a vidíte, jak jsou pružné a jak je dokáží studenti sesadit.
Jak čočky opracováváte?
Daniela Říhová: Na broušení čoček tady máme ruční brusy. Na kotouči, který se točí, studenti brousí čočky a dělá se jimi taky drážka. Vidíte, že má stříšku, které se říká střechová fazeta. Jinak se samozřejmě studenti musí naučit brousit na automatech, protože dneska už tuhle práci dělají stroje, a tady Martin (Trnavský, pozn. red.) vám teď ukáže, jak se na něm brousí.
Na co musíte jako studenti dávat při broušení na automatu největší pozor?
Martin Kuchařík: Abych dodržel všechno tak, jak má být. Třeba když brousím minerálovou čočku, abych si uvědomil, že ji musím do automatu „naťukat“, protože většinou v něm bývá navolen plast.
Martin Trnavský: Já jsem u automatu nikdy neměl problém, spíš u ručního brusu – u něj je to strašně o přesnosti, kdy i fakt malinká chybička se na obrubách projeví – třeba tak, že máte v rozích díry.
Znamená to, že člověk nedobrousil čočku úplně přesně?
Martin Kuchařík: Nebo že ji můžete přebrousit moc a pak tvar nesedí.
Jak často se v dnešní době brousí ještě ručně?
Martin Kuchařík: Ruční brus se použije snad už jenom v případě, když vám „klekne“ automat.
Martin Trnavský: Anebo když se dělá nějaká drobná úprava.
Martin Kuchařík: Taky se dá na něm přebrušovat, ale i to se většinou dělá na automatu, pokud to jde, i když by to šlo i ručně.
Daniela Říhová: Záleží, jak velká je brýlová čočka. U některé větší, když je to jen drobné „líznutí“, se přebroušení udělá na automatu. Když ale potřebujete jenom srazit růžek, musíte ručně. Právě proto se to studenti učí, aby byli schopní tyhle činnosti udělat.
Proč jste si obor optik, který jste mi teď představovali prakticky, vybrali jako studijní zaměření?
Martin Kuchařík: Řekl bych asi proto, že jsem manuálně a technicky zručný.
Takže vás zajímala matematika a fyzika?
Martin Kuchařík: Spíš hlavně laborky, tam se pájí, letuje a ručně brousí. A to se mi moc líbilo – že si na různé materiály můžu sáhnout a udělat něco ručně.
Martin Trnavský: Já jsem vždycky chtěl něco vytvářet rukama. S maminkou jsem chodil po různých školách a šel jsem se podívat i na obor kameník. Na různých oborech se mě ptali ale vždycky na prospěch a doporučili mi směřovat na obor s maturitou. A oční optik? Zaujal mě obor. Taky sám nosím brýle, takže jsem si řekl, že bych se tam mohl dozvědět něco víc.
Ptám se hodně dopředu, ale jaké máte další plány po skončení školy?
Martin Kuchařík: Můj plán je, že bych ve čtvrťáku podal přihlášku na optometrii. Uvidím ale ještě podle toho, jak odmaturuju. Jsou tam přijímačky z fyziky, biologie, chemie, což my už od druháku nemáme, takže ještě uvidím.
Martin Trnavský: Úplně ideálně, když by se to povedlo – chtěl bych jít na očního lékaře.
Se studenty jsme se teď rozloučili, věnují se totiž dalším zájemcům o obor na stánku.
Kolik míváte obvykle na vašich školách studentů?
Daniela Říhová: Máme jak střední, tak vyšší střední školu. Třídu v Praze na střední škole máme vždycky naplněnou a bývá v ní okolo třiceti studentů. Stejně je to i v Brně.
Na VOŠkách nabíráme do ročníku kolem čtyřiadvaceti studentů a je to tříleté studium. Tam máme ale samozřejmě trošku odliv, studenti chtějí spíš vysokoškolské studium, bakaláře. Když to jde, „utíkají“ nám na vysoké školy. Tím pádem jich na VOŠ ukončí vzdělávání asi třetina.
Téma prolínání některých činností už nějakou dobu v oboru rezonuje. Když byste vy osobně mohla, upravila byste nějak oborové vzdělávání?
Daniela Říhová: Dneska si může ze „čtyřtletky“ (střední školy) člověk otevřít oční optiku hned, jakmile dostuduje. Když jsme se pouštěli po revoluci v roce 1989 do školství, tak jsme ale měli představu, že ze čtyřletky (střední školy) budou zaměstnanci optik, kdežto absolventi VOŠky budou jejich garanti a majitelé. Budou mít vyšší vzdělání, protože tyto školy mají oproti střední škole víc odborných předmětů. A taky jsme předpokládali, že optometristi budou dělat měřit zrak, aplikovat kontaktní čočky, že budou víc na poliklinikách, v nemocnicích a usnadní tak práci doktorům, kteří se pak budou soustředit hlavně na léčení a nemoci oka. Mysleli jsme si na model podobný Anglii. Tam je systém nastaven tak, že člověk jde nejprve přes optometristu, ten mu změří refrakci, zrak, zjistí, jaké bude mít dioptrie. Pak jde k „očaři“, který mu prohlédne oční pozadí a zjistí potřebné medicínské věci. Tohle by bylo ideální. Dnes se kompetence některých oborů překrývají a nemají úplně jasně vymezené hranice. Na očního optika se učíte tři roky, na optometrii by se student měl také učit tři roky, takže bych navrhla, že pokud chce optometrista dělat i optika, musí mít optiku vystudovanou.
Jak by vzdělávání na sebe navazovalo?
Daniela Říhová: Ze čtyřletého studia by šel student rovnou na vysokou školu, na optometrii. Jak se jeden ze studentů (Michal Kuchařík) zmínil, že by chtěl na optometristu, tak tímto způsobem to studentům nabízíme. My optici neměříme zrak a neaplikujeme kontaktní čočky, což optometristé umí. Když by chtěl student optometrie dělat činnost optika, dodělal by si studium optických znalostí, stačilo by kratší, dvouleté, šel by třeba do 2. či 3. ročníku, aby si doplnil veškeré znalosti očních optiků.
Připojuje s k nám Petr Daněk, jenž zastupuje jako viceprezident Živnostenskou komoru českých očních optiků, která se organizaci CzechSkills podílela. Tato komora existuje již jedenáct let, je autorizovaná společenstvem při Hospodářské komoře ČR a zastupuje zájmy živnostníků. Členem mohou být pouze podnikatelé, např. majitelé a provozovatelé očních optik. Cílem této komory dle slov Petra Daňka je, aby všichni v oboru – oční lékaři, optici, optometristé, všichni v kolegové v oboru – spolupracovali.
Jaké priority má vaše živnostenská komora?
Petr Daněk: Sleduje a řeší zákony. Přes Hospodářskou komoru můžeme připomínkovat legislativu. Současně jsme členy Sdružení podnikatelů a živnostníků, potažmo Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských vzkazů. Když se k nám dostane nějaký zákon, ke kterému se můžeme vyjádřit, tak to děláme.
Který zákon jste například konkrétně připomínkovali?
Petr Daněk: V minulých letech to byl například zákon zdravotnických prostředcích č. 375/2022 Sb. Konkrétně šlo o kategorizační strom zdravotnických prostředků. Ten, kdo tvořil tento zákon, netušil, že i když brýle mají dvě skla (čočky), každé sklo může být jiné a že může docházet k výměně jen jednoho skla. Neexistoval kód jen pro jednotlivou čočku, takže jsme to napravovali. Poslanci zákon schválili, po naší připomínce se pak měnil. Později se změnil i systém kategorizace a celý seznam Zdravotnických prostředků pro pacienty s poruchou zraku se zpřehlednil a zjednodušil. V této podobě pak přešel i do e-poukazu. Na tom jsme spolupracovali společně se Svazem zdravotních pojišťoven, Českou oftalmologickou společností a jednání se účastnili i zástupci SČOO. Z dalších zákonů bych pak zmínil mnohaletou přípravu zákona o mistrovské zkoušce, který je nyní ve vládě.
Na co se zaměřujete v současnosti?
Petr Daněk: Teď nastává problém s tzv. UDI kódy, identifikátory zdravotnických prostředků. Snažíme se je vysvětlovat a rozklíčovávat, protože jejich systém navazuje na evropskou legislativu. Není to národní zákon, ale nařízení Evropské unie, které je přímo implementovatelné do našeho systému. Nicméně toto nařízení se ještě nějakým způsobem vyvíjí a bude se na národní úrovni řešit přes SÚKL.
Co bylo u UDI kódů potřeba upravovat?
Petr Daněk: Speciálně pro brýlové čočky, brýlové obruby a brýle vyšlo vloni nové nařízení, které bude v účinnosti od listopadu 2028, do té doby se ale bude cizelovat. Zjistilo se totiž, i na evropské úrovni, že každá čočka, která se liší dioptrickou hodnotou, třeba jen o čtvrtku, by musela mít vlastní kód, což je nesmysl, protože takových typů čoček je velké množství. Nové nařízení, které bylo vydané speciálně k této problematice, uvádí, že budou tzv. master UDI kódy, které nějakým způsobem scelí určitou skupinu čoček tak, aby měly společný určitý jmenovatel. Na základě toho budou vytvořeny skupiny čoček pod jedním identifikátorem, aby se vše zjednodušilo. U brýlových obrub bude platit totéž.
Za rozhovor se zástupci oboru oční optik na letošní akci CzechSkills poděkovala za redakci České oční optiky Eva Klapalová.
