Neléčená nitrolební hypertenze neboli intrakraniální hypertenze může vést ke ztrátě zraku. Toto onemocnění se však může rozvinout, aniž by byly patrné příznaky, proto se těžko odhaluje. Nová studie zkoumá, jak se v této souvislosti problémy se zrakem vyvíjejí, a navrhuje způsob, jak predikovat, u koho se tyto problémy objeví.
Studie byla publikována 29. října 2025 v lékařském časopise Neurology® Americké neurologické akademie (American Academy of Neurology).
„Počet případů idiopatické intrakraniální hypertenze roste a postihuje hlavně mladé ženy, proto potřebujeme více informací o tom, kdo je náchylnější k rozvoji problémů se zrakem a jak tento proces probíhá,“ uvedla autorka studie Dagmar Beier, M. D., z univerzity Syddansk Universitet v dánském Odense.
Tato porucha nastává bez zjevné příčiny, když dojde ke zvýšení tlaku v mozkomíšním moku. Může způsobit chronické bolesti hlavy, které člověka vyřazují z fungování v běžném životě, problémy se zrakem a ve vzácných případech trvalou ztrátu zraku. Hlavním rizikovým faktorem pro vznik tohoto onemocnění je obezita.
Studie zahrnovala 154 osob (z nichž 149 byly ženy), průměrný věk činil 28 let, s intrakraniální hypertenzí, přičemž 147 z nich mělo městnavou papilu neboli edém papily, což je otok zrakového nervu způsobený zvýšeným tlakem v mozkomíšním moku. Celkem 69 % účastníků studie mělo slepé skvrny v zorném poli – skotomy – které mohou být dočasné, nebo trvalé. Sníženou zrakovou ostrost pak mělo 26 % účastníků.
Účastníkům studie byly podány léky na městnavou papilu, které se vstřebaly. V uvedeném okamžiku mělo 50 % účastníků stále skotomy a 13 % stále sníženou zrakovou ostrost.
Výzkumníci odhalili dva mechanismy, které vedly k problémům se zrakem, konkrétně ke strukturálnímu a funkčnímu poškození sítnice souvisejícího se závažností edému papily. V jedné skupině byl vyšší edém papily spojen s nadměrným ztenčením vrstvy optických nervových vláken v sítnici, což způsobovalo skotom v periferním zorném poli. Druhá skupina měla závažný edém papily a problémy s makulou, tedy centrální částí sítnice. To vedlo ke snížení zrakové ostrosti, která se po léčbě už nespravila.
Výzkumníci zároveň vyvinuli systém hodnocení vizuálních výsledků ((IIH-SOS), který pomáhá lékařům při stanovení diagnózy intrakraniální hypertenze předpovědět, u koho se později mohou objevit problémy se zrakem. Za hlavní ukazatele přetrvávajícího strukturálního a funkčního poškození sítnice byly označeny závažnost edému papily a rozpad vnitřní vrstvy sítnice (tj. DRIL neboli Disorganization of the Inner Retinal Layers).
„Toto hodnocení musí být nejprve ověřeno externími skupinami, než bude možné jej využívat, ale zjistili jsme, že závažnost edému papily a rozpad vnitřní vrstvy sítnice jsou hlavními ukazateli toho, u koho se objeví přetrvávající problémy se zrakem,“ uvedla Beier.
Kromě nutnosti externího ověření nové metody je třeba ještě doplnit, že výzkumníci neanalyzovali, do jaké míry se hodnocení jednotlivých osob, které se zabývaly zrakem účastníků, shodovalo s hodnocením ostatních.
Zdroj: American Academy of Neurology
Celá studie: časopis Neurology
Ilustrační obr.: Freepik